Tak tenhle pocit si vychutnám!
Nějak- a neptejte se mě jak, sám to nevím- ze mě najednou spadl ten obrovský balvan.
Prostě jen tak, zničeho nic. Žuch! :D
A byl pryč.
Jako bych po třech letech mohl začít KONEČNĚ volně dýchat! Jel jsem z práce dom (ano, skončil jsem krapet dřív) a najednou mi to všechno nějak docvaklo. Že kdyby to byly opravdový lásky, tak by byly se mnou a ne s někým jiným.
Díky, Šťastná z Poradte.cz! Za tu radu ti snad něco koupím :D
Kdybyste mi tohle řekli před měsícem, jako nějaký pádný argument bych to rozhodně nebral. Ale teď... nějak se mi to nějak rozleželo v palici, nebo co. Měl jsem něco, čemu alkoholici říkají Jasná chvilka (viz Pulp Fiction)
Možná, že to moje podvědomí nakonec vzdalo a konečně s tím něco udělalo? Pohnulo správnou pákou a najednou... najednou se necítím sklíčeně a ublíženě, ale příjemně uraženě.
Je mi úplně fuk, jestli mám právo být uražený, ale je to něco úplně jiného.
Je to něco naprosto super.
Teď mám dokonce touhu být sám. Věnovat se sám sobě. Cvičit, trénovat, bavit se, užívat si, zvládnout vejšku.
Zajímat se o sebe, ne o někoho jinýho. Je tolik věcí, který jsem chtěl udělat, ale vždycky jsem se na něco vymluvil... nebo jsem neměl náladu. Je načase to změnit.
Po dlouhé době hledím do budoucnosti s kapkou optimismu. A v té budoucnosti jsem já sám, protože nikoho dalšího k životu vlastně ani nepotřebuju. Rozhodně ne teď. Ne teď!
Hů! Jsem volný! Konečně volný!
Takže teď jenom doufám, opravdu hodně doufám, že mi ten pocit vydrží. A i kdyby nevydržel, tak i takhle stojí za to... aspoň budu vědět, že na to mám.
Mám sílu se přes to dostat.


Tak, to je všechno. Jenom jsem chtěl, abyste to věděli :D

Přidávám jeden psycho odvaz, jak to trefně nazval někdo v komentářích... Pražský výběr- Tož vem to ďas.
Tenhle song jsem si hodně, hodně oblíbil.
Enjoy.