... ale stejně důležitý je potom nasadit jí znovu řetězy a odvléknout ji zpátky do temnoty.
Možná jsem staromódní, ale zkrátka zastávám názor, že muž by měl být schopen (mimo jiné tedy) svoji ženu především ochránit.
K čemu je uPa SuPa sLaďOučKeY klUčíQ s MoCinQy pJeKnOU EM0 PatKoU, který nemůže odpálkovat (samozřejmě nejdřív slovně, fyzicky až v případě nutnosti) nějakýho zmetka, který si dovoluje na jeho holku?
Byla to hlavně tahlencta myšlenka, která mě ve třetím ročníku donutila začít pravidelně cvičit a chodit na aikido (což z hlediska reálného boje nebyla zrovna nejšťastnější volba, ale aspoň jsem se trochu naučil koutouly a pády. Pořád lepší než drátem do oka).
Abych se pak nemusel bát venku s holkou (haha), že nebudu s to dát svou kůžu efektivně a účinně v šanc, pokud by to bylo třeba (efektivně a účinně z jednoho prostého důvodu: boje se nevyhrávají tím, že se necháte zmlátit pro dobrou věc, nýbrž tím, že zmlátíte toho druhýho za dobrou věc)
To bylo někdy před dvěma a půl lety a můžu teda říct, že od tý doby jsem někde jinde. Teda aspoň psychicky, fyzicky moc ne-e, i když i tady jsou vidět určitý změny. Už se prostě těch konfliktů tolik nebojím a myslím, že bych byl tu svoji předrahocennou kůži nasadit, když by bylo potřeba (jednou to už potřeba bylo, ale o tom už jsem kdysi psal).
Jestli bych vyhrál nebo ne, to už je jiná věc. Efektivně a účinně v mém současném případě spočívá v tom, že bych jí dokázal dát dostatek času na to, aby mohla utýc
.
Proč o tom píšu- protože mě celkem rozhodilo to, co se včera stalo Femme (snad Femme nebude vadit, když hodím odkaz na článek: http://femme.blbne.cz/24327-prepadena.html)
Mám totiž pocit, že se mi o tom i zdálo. Teda ne úplně o tomhle, ale prostě to mělo na ten sen vliv.
Zdálo se mi, že jsem na základní škole (na jedný, ve který jsem byl předminulej tejden jeden den ve školním klubu jako dozor... o tom někdy jindy) a stojím dole v šatnách a najednou kolem projde zmlácená blonďatá holčička. Monokl, napuchlý rty a tak.
Tak se jí ptám: "Tebe někdo zmlátil?" A ona přikývla.
Já: "Kdo?"
Ona: "Artur." (žádnýho Artura neznám O_o)
Já: "A co ti udělal?"
Vyšlo najevo, že ji přepadnul ze zálohy zpoza chodby a kopnul, a pak dával pěstma. Tak jsem se vydal nahoru (mezitím proběhl nejspíš nějaký mezisen nebo co, už si to přesně nepamatuju) a tam byly takový hrozně klikatý chodby, jako bludiště.
Tak jsem tam jakože vždycky v bojovým postoji skočil (hrozně nenápadnej, fakt) a rozhlídl se.
A nakonec jsem došel kamsi do velký chodby a on tam stál. Takovej tlustej a malej, prostě nedomrd od pohledu.
Tak jsem k němu přišel a proběhla asi slovní potyčka (nejsem si jistej) a já jsem ho chtěl praštit, ale nemohl jsem. Zkrátka znáte ten stav, kdy ve snu před něčím utíkáte, ale nemůžete... tak prostě tak.
Pak jsem se vzbudil a hned zas usnul a sen pokračoval (je to vůbec možné? Asi jo...)
Zas jsem byl v těch šatnách a ta holčička tam byla i s kamarádkou a tak se na mě dívaly... a já že tentokrát to dokončím. Zas jsem došel až do tý chodby a on tam stál, tentokrát s partou dalších a vytíral podlahu (???). A já na nic nečekal a rozběhl se k němu a kopl ho mezi nohy. Pak jsem chtěl pokračovat, ale probudil jsem se a asi jsem dal pěstí do stěny (to se mi už párkrát stalo, že jsem se vzbudil a udeřil stěnu)
To bylo asi 8 hodin a už to je na pováženou, protože se o víkendu probouzím s železnou pravidelností v 10:00. Tak jsem zůstal vzhůru a byla mi zima, páč jsem měl otevřený okno a jenom takový trenýrky na spaní, páč se trochu otužuju.
No a spát už jsem právě nešel a místo toho jsem si trochu zacvičil.
Abych se právě přiblížil tomu cíli.
Teď to asi bude vypadat kdoví jakej nejsem machr a frajer, ale kdo viděl moje fotky, tak je mu jasný, že nejsem. Pořád žiju ve strachu, že jednou tak zkouška přijde a já selžu. Já vlastně nečekám jestli to přijde, ale kdy to přijde. Proto mám vždycky hrozný výčitky, když někdy z lenosti vynechám cvičení.
No a teď k názvu toho článku: hrozně se mi líbí jedna scéna z filmu Flash Point, která nádherně vystihuje tyhle moje pocity.
Donnie Yen, jeden z mála mých oblíbených herců, si tam podá prvotřídního parchanta naprosto nekompromisním způsobem. Pustí Bestii z řetězu, ale pak už ji jaksi nechá tak... a je to dobře.
(Na to, že tam low-lvl-záporák odhodí dítě nějakých x metrů, že se v čase 2:26 nejdřív stoleček přelomí a až pak převrátí atd se vykašlete...)
Takhle by se mělo vypořádat se všema přizdisráčema, který si dovolej na ženskou.
